Cestujeme po svém

Ráno raníčko po snídani jsme vyrazili na návštěvu plovoucích ostrovů Uros, nedaleko od města Puno. Z hotelu jsme přejeli taxíkem a tuktukem do přístavu, kde jsme se nalodili. Asi po 20 min. plavbě jsme přistáli na jednom z mnoha ostrovů - plovoucích. Byli jsme vřele přivítáni místní komunitou. Ta nám vysvětlila, jak se ostrovy vytváří, ukázali nám, jak bydlí, jak se stravují, co vyrábějí. Nakonec nám zazpívali, my zazpívali jim, rozloučili se a vyrazili na další cestu za dobrodružstvím do dalšího státu naší expedice - do Bolívie. Na hranici jsme dorazili najatým autem, na přechod Desaguader - jmenuje se podle stejnojmenné řeky, která tudy protéká. I naložili jsme si všechna naše zavazadla na záda a vyrazili na imigrační stanoviště Peru, kde nám bylo povoleno opustit stát Peru. Následně jsme přešli na stejné stanoviště Bolívie, kde nám byl povolen vstup na jejich území. Na celém přechodu vládl shon. Zajímavá byla výměna USD za BOL - babky pod slunečníky přímo na ulici.Po nájmu auta jsme se naložili a vyrazili do La Paz. Cestou jsme si prohlédli předincké památky v Tiwanaku. Jsou tam zajímavé kamenné sochy - v muzeu se nesmí fotit - venku rozlehlé pláně s vykopávkami a bránou slunce. Průvodce mimo jiné uvedl, že zde žila nejstarší civilizace na světě. Dokládá to tím, že zde byl objeven ručně vykopaný tunel s krápníkem a dle výpočtu růstu krápníku bylo zjištěno stáří zde žijících společností na 35.000 let. Když nic jiného, tak alespoň zajímavé. Na obědě před prohlídkou Tiwanaku padl dotaz na adrenalinovou akci, která se odehrává v La Paz. Všichni jsme souhlasili se změnou plánu - původně jsme měli trekovat na pětitisícovku, ale tam je již sníh - k posílení si adrenalinu. Po prohlídce opět následovala cesta do již zmíněného La Paz, kam jsme dorazili již za tmy. Provoz v Praze je proti tomu hadr. Nakonec jsme přeci jen dorazili do hostelu Anavay, kde se ubytovali a šli spát. Tak zase příště.