Deníček 8.11.2017
Milý deníčku – 8.11.2017 – dnešní den byl, jako obvykle zajímavý.
Ranní činnost se nezměnila, již to máme najeté. Navíc na základně jde vše nějak rychleji, i když ji
opouštíme trochu později. To je koloběh velkoměsta, navíc na dovolené, není, kam spěchat. Dnešním plánem bylo, jak jsem již psal, návštěva samotného města Auckland. Henry nás zavezl na požadované místo do středu města, kde jsme zaparkovali v park
house – je jich tady všude kolem dost a dost. Samozřejmě placených, ale jsou levnější, než parkoviště. Místo na nás však zbylo až na posledním, tedy pátém poschodí, které je již nekryté, tzn. parkovali jsme na střeše. A tady se nabízí zmínit počasí. Přes noc pršelo, ráno to nebylo o moc lepší. Po cestě do města pršet
přestalo a na střeše park house už prosvěcovalo sluníčko a než jsme došli k první zastávce, byl již kotouč krásně rozžhavený. Pravda, místy foukal silnější vítr, ale to je u moře normálka. Sluníčko nám nevadilo, protože
zakrátko jsme navštívili Aucklandské muzeum, kam nedosáhne ani kotouč ani fukar. Muzeum je to rozsáhlé, na třech poschodích je co prohlížet. Jsou tam dějiny Nového Zélandu, osidlování Maory a jejich kultura a život v historii i současnosti, samostatná část o účasti kiwi (oficiální název novozélandských občanů, ovoci kiwi zde říkají kiwifruit) v obou světových válkách, velká část je věnována sopečné činnosti a řada dalšího. Prohlédli
jsme si, co se dalo, nafotili taktéž a vyrazili dále. Naším druhým cílem byl výstup na naštěstí vyhaslou sopku, Mt Eden. Z tohoto místa je město
jako na dlani na všechny světové strany. Nenapočítáte sice všech padesát sopek, na kterých se město rozkládá, ale v okolí je jich stále dost, snad všechny vyhaslé, ale kdo ví ? Opět foto tam, foto sem a zase foto tam, občas nějaká ta panoráma. Jícen se dá jen vyfotit, dovnitř je vstup zakázán, je to maorsky posvátné – všichni to bez problémů dodržují. Poté jsme sešli a jali se hledat různé krámky po městě, až jsme cestou necestou došli k domečku s autíčky, naše tam ještě bylo. I vyzvedli jsme si ho, nejdříve zaplatili, a jeli na základnu. Zaskočili jsme nakoupit mňamku k večeři, Jeff připravil maso za pomocí grilu, Martina připravila zeleninový salát. Chvilku před tím jsme ještě vyrovnali účet s paní domácí, zanechali jsme něco na památku a šli večeřet. Po té bylo pivo, tentokrát i vino, které nám zůstalo po uvítání na základně a možná přijde i kouzelník. Zítra nás čeká stěhování na poslední spací noc na Novém Zélandu, prohlídka zoo a potom se uvidí.
Tak zase někdy …
S podporou www.true-travel.cz
