Jdi na obsah Jdi na menu
 


Deníček 5.11.2017

5. 11. 2017

Milý deníčku – 5.11.2017 – dnes byl opět velmi krásný a příjemný den. I když jsme včera přijeli na místo spaní pozdě a za deště a v noci pršelo, ráno to sice nevypadalo moc dobře, ale stejně jsme vyrazili na procházku s cílem navštívit Cathedral Cave, tedy jedno z nekrásnějších a1.jpg nejnavštěvovanějších lokalit na Novém Zélandu. Kdo neví, o čem mluvím, ať si spustí Windows 10, kde se toto místo objeví při standardní instalaci. Je to prostě nádhera. Cesta nám netrvala ani nijak dlouho a najednou se před námi rozevřela jeskyně v plné své kráse. Fotili jsme a fotili. Někde jsem si přečetl, že za jeskyní, dá-li se to tak nazvat – je průchozí – je krásná pláž. A opravdu. S načasováním příboje se na pláž dá dostat i suchou nohou. A když už jsem tam byl, co se nesmočit ? Od myšlenky bylo velmi2.jpg bylo velmi blízko k činu, počítal jsem s tím a vzal si plavky. Zakrátko jsem již svým tělem rozrážel vlny moře. Teplota vody nebyla zrovna ideální, ale ten, kdo má studený odchov to zvládne. Bylo to senzační, občas jsem i zmizel ve vlnách. Po krátkém osvěžení ještě něco málo fotek a3.jpg rychle zpět k Donkovi. S ním jsme se přesunuli na další neméně navštěvovaných míst na Bay of Plenty. Tím místem je Hot Water Beach. Je to vlastně skoro normální pláž, jen při odlivu si na ní lidé hloubí jamky a4.jpg jámy, do kterých prosakuje zevnitř teplá až horká voda. Tak jsme si v obchůdku zapůjčili rýč a vyrazili na jmenovanou pláž. Po příchodu jsme ihned začali hloubit jámu, bohužel v ní byla prosakující voda studená. Zkusili jsme jiné místo, tam byla voda moc horká. Do třetice všeho dobrého i zlého, jak se u nás říká, zkusili jsme další místo. A ejhle, to bylo to pravé. Vyhloubili jsme bazének tak, abychom se do něho vešli a lebedili si v horké ale pro naše tělesné schránky přijatelné, vodě. No to byla paráda. Ani jsme nezaregistrovali, že se vylepšilo počasí a začalo hřát to kolo nahoře. A to hřálo a hřálo a my si lebedili a5.jpg lebedili. Občas jsme se došli schladit do moře a hned zase hupky dupky do horké vody. Po asi dvou až třech hodinách jsme zanechali radovánek a vyrazili k Donkovi. Tam jsme dali sprchu, abychom smyli písek a sůl a užívali si – vždyť máme dovolenou. Čas ubíhal, sluníčko svítilo, my se dovolenkovali a najednou sluníčko zapadlo, ochladilo se, najedli jsme se (karbanátky alá Jeff – mňam), ale mě bylo stále teplo. Proč asi ? Při pohledu na svou tělesnou schránku jsem zjistil, že jsem nějaký červený a že jsem se lehce přismahnul. To bude v noci teploučko. Mezi tím jsme začali trochu balit, protože zítra se přesunujeme do největšího města Nového Zélandu, Aucklandu, kde musíme bohužel předat Donka jeho majitelům. Po večeři jsem ještě s Radkem zašel na pláž, podívat se, jak vysoko je voda. Na pláži bylo vody dost a také tam byli jakýsi človíčci, kteří se asi snažili najít zkratku do Evropy. My sebrali trochu mušliček a vyrazili zpět. A tak teď sedím u stolu venku a píši poslední deníček ve společnosti s naším Donkem.

A jelikož už jsem u konce, tak zase někdy.

S podporou www.true-travel.cz