Deníček 28.10.2017
Milý deníčku – 28.10.2017 – dnešní den, pro Vás doma sváteční, byl opět velmi krásný a slunný. Od samého rána svítil kotouč na obloze na plné pecky, asi jsme se i trochu opálili. Budíček jsme měli pozvolný, to když nás budil hlas ptáčku zpěváčků a jakýsi další pták, s pro nás netypickým
skřehotáním. Po klasické snídani jsme vyrazili směr Motueka, což je městečko na začátku NP Abekla Tasmana. Ještě před tím jsme se prošli po nejdelším visutém mostě na NZ –
120 m. Docela se to houpalo. Potom jsme nasedli do našeho Donka a v žáru kotouče na nebi jsme vyrazili za 
dalším poznáním. Cesta ubíhala celkem svižně, jen jsme museli doplnit Donkovi základní kapalinu, aby zůstal v pohybu. Po poledni jsme dorazili na místo určení – Motueka. Kdo mohl tušit, že na mapě zakreslené moře je jen něco jako vyrovnávací prostor přílivu a odlivu – no a právě byl odliv. Na břehu sice byly mušličky, ale smrděly tam také ryby, i když jsem žádné neviděl. Proto jsme po krátkém briefingu – je přece neděle – jsme vyrazili k jinému campu, vzdálenému jen necelých asi jednu pětinu ze sta. Camp se jmenuje Marble Hills Resort a je to nádherný palouček mezi kopci, okolo se pasou chlupatá bílá zvířátka, co o nich vyprávěla babička v našem večerníčku. I ejhle. V campu je i washing
machine. Tak jsme vše připravili a šlo se na věc. Netrvalo dlouho a u Donka byly přivázány šňůry a zanedlouho na nich visely naše svršky. No prostě prádelna. A jelikož je u nás svátek, sešli jsme se, snad poprvé při jídle, u jednoho stolu. A aniž bychom čekali, až se z oblečení odpaří všechny tekutiny, vyrazili jsme na vycházku k moři, stále ještě Tasmanovu. U moře foukalo, ale bylo stále teplo. Po návratu do campu byla večeře, plánování, povídání o čemkoli, o jídle, co by si kdo dal (KZV, G) . Nechyběla ani káva a pivo. A jelikož se začalo stmívat a zítra nás čeká další cestování, již poslední celý den na jižním ostrově, půjdeme spát.
Tak zase někdy …
S podporou www.true-travel.cz
