Deniček 26.10.2017
Milí deníčku – 26.10.2017 – dnešní den byl celkem vymazlený. Píší byl, protože je již 20:30 hodin NZ času. Za celý den nebyl čas, abych se ti věnoval.
Noc ze včerejška na dnešek jsme strávili v přírodě v městečku Franz Josef, v blízkosti stejnojmenného
ledovce. Ráno vypadalo nadějně, nepršelo nebo lehce mrholilo a tak jsme po hygieně, snídani a úklidu vyměnili náplně našeho Donka a vyrazili k blízkosti ledovce Franz Josef. Ještě na parkovišti vše vypadalo dobře, avšak po cestě k ledovci začalo pršet, nebo více mrholilo. Ale my jsme na takové počasí zvyklí a nic nás nezastaví. Svorně jsme bok po boku šlapali po mnoho páry bot vyšlapané cestičce. Při této bohulibé činnosti jsme se rozhlíželi na všechny strany, aby nám neunikl žádný překrásný pohled či výhled na okolní krásu, abychom se měli s Vámi s čím podělit. Po blíže neurčené době jsme dorazili pod ledovec – dál už nás nepustili. Po cestě nás Radek zachránil, když podržel padající kámen. Byla to asi fuška. Nám ale
nezbylo nic jiného, než se vrátit zpět k našemu Donkovi. Při pochodu nám vyhládlo a tak jsme si dali lehčí svačinku a vyrazili na další cestování po Novém Zélandu, tentokrát a zase na sever. Naše cestování vedlo do obcí či měst Ross, bývalé zlatokopecké městečko, kde jsme absolvovali další pěší túru se slušným převýšením – neboli po zlatokopeckých stopách. Zkusili jsme i rýžovat nugety (ne čokoládové) si v tamějším, prý dříve zlatonosném potoce, bez valného úspěchu. Raději
jsme pokračovali již prosluněným dnem – sluníčko nás konečně dohonilo. Na konci jsme se dostali málem
do vězení, ale nakonec jsme si i zatancovali kankán. Jeff dostal zase hlad, ale ta chlupatá zvířata byla 
v páru – za rohem byla ještě černá, tak si netroufnul. Další naší zastávkou bylo městečko Hokitika, které je, jak uvádí průvodce, bývalý zlatokopecký přístav. Na ulicích byl celkem klid – bylo již po šestnácté hodině, což je hodina na NZ zavírací v mnoha prodejnách. Pokoukali jsme, co se dalo a vyrazili dál. Cílem dnešního putování
bylo město Greymouth, průmyslové centrum Westlandu, jak se tato část NZ nazývá, něco jako náš kraj. Tady jsme si našli parkoviště k přenocování. Včera v přírodě, dnes u moře – tedy Tasmanovo moře. Vyrazili jsme na pláž, svítilo sluníčko, ale byl příliv a velké vlny, tak jsme koupání raději neriskovali. Našli jsme si pár kamínků – původně asi 5 kilo ale kdo se s tím má tahat, něco jsme raději vyhodili. Zbylo jich asi osm. Našli jsme i nějaké mušličky. Po večeři jsem vyrazil na focení západu slunce – no, co Vám budu povídat. Byla to nádhera. A jelikož to žluté kolo u nás zmizelo, aby se u Vás mohlo objevit, je čas něco málo napsat a jít spát. Zítra zase budeme pokračovat v našem cestování – stále na sever jižního ostrova. Tak zase někdy příště.
S podporou www.true-travel.cz
