Deníček 19.10.2017
Dobrý den přátelé, příbuzní a známí.
Je před námi další – z mnoha – zásadních dnů. To proto, že dnes máme převzít svého „broučka“ či „berušku“. Dostal jméno … Proto jsme si ráno přivstali – budíček byl nezávazně v 6:30 hodin, nasnídali jsme se (míchaná vajíčka) a čekali na odvoz, který však nepřijel. Proto jsme povolali do služeb místní Shuttle, který nás briskně dopravil do půjčovny vozidel nedaleko letiště (na místě jsme byli v 9:10 hodin). Po důkladném seznámení se s pravidly silničního provozu na Novém Zélandu
– video a krátký „test“ – nám bylo představeno vozidlo, které se stane na několik dalších dní naším pojízdným domovem. Je to capevan značky WW a má snad vše, co budeme potřebovat. Po důkladné kontrole vozidla, prozkoumání všech koutů vozidla, jsme vyrazili směrem na plánovanou návštěvu městečka Kaikoura, na sever od města Christchurch. Navíc jsme byli poučeni, že je na trase SH1 (označení silnice) uzavírka a že musíme jet přes SH7.
A stalo se – vyjeli jsme. Radek se nespletl a vyjel vlevo do levého pruhu – pro neznalé, na NZ se jezdí vlevo. Trochu předběhnu – ani jednou jsem nezaregistroval, že by Radek místo blinkrů spustil stěrače . Po cestě z našeho dosavadního působiště jsme se zastavili v supermarketu (něco jako pražská Metropole) a zkoumáním a překladem jsme nakoupili potřebný proviant. Potom už hurá na cestu směr Kaikoura. Cesta nás tak uchvátila, že jsme zapomněli i správně odbočit a trochu jsme „kufrovali“. 
Chyba však byla záhy odhalena a po krátkém „vysvětlení si“ dalšího směru jízdy, jsme pokračovali překrásnou krajinou k severu. Některé úseky se dají nazvat OOVKOOKV (O – ovce, K – krávy, V – vinice). Krátce poté– po cca 100 km – naše zatím bezejmenné vozidlo začalo stoupat do kopců (sníh už naštěstí roztál) a i silnice se začala více kroutit – a nebylo to tím vedrem, co nás provázelo. Jinak dnešní počasí bylo skutečně ukázkové – až do večera cca 90% azůro. Při jízdě do kopce a zase z kopce jsme viděli mnoho skopců na okolních pastvinách. A že ty pastviny byly hodně vysoko. Cestou jsme občas zastavili, abychom si protáhli kosti a klouby.
Jak se vysoké hory přibližovaly – Jižní Alpy – přibližoval se i konec naší cesty, přibližovalo se také moře, respektive Tichý oceán. Celkem velkej rybník. Po příjezdu do cíle naší dnešní cesty (po cca 240 km) jsme nejprve zastavili na nádherném výhledu na zasněžené vrcholky hor a bublající oceán, potom jsme zajeli do parkoviště cestovních vozů – TOP 10 Hollyday Park – tedy camp pro auta s domečkem. Auto jsme zaparkovali na vyhrazeném místě zapojili elektrickou energii do vozidla, začali nabíjet veškerá zařízení na dělání obrázků jak statických, tak i pohyblivých. Podvečerní procházka nám udělala dobře, někteří z nás okusili i vody toho velkého rybníka – někteří v obuvi, někteří bez. Voda byla celkem teplá koupat se nikdo neodvážil, nějak „nebyl“ čas. Po návratu jsme povečeřeli tousty s máslem (je tu podstatně levnější než v ČR) a marmeládou – večeře alá fazole (původní plán), zapili kávou a dovezený lékem plum brandy. Samozřejmostí byla i „večerní očista“.
A jelikož je tady již po 11:00 pm a je potřeba jít i spát, abychom byli připravení na ranní výlet na lodi za těmi velkými rybami, které v ČR nejsou, budu končit. A zase někdy příště.
S podporou www.true-travel.cz
