Cestujeme po svém

Dobrý den, a je tu opět krásné peruánské ráno – 19.10.2018, v Limě trochu zataženo ale teplo. Po chutné snídani balíme své saky paky a službou taxi se dopravujeme na centrální autobusové nádraží, kdy nastupujeme do autobusu, typu dálkový, se sklopnými sedadly, s televizí (český program ani film není) a vyrážíme na několikahodinový přejezd na jih do města Ica. Cesta byla sice dlouhá, ale šlo to. Po příjezdu do města Ica jsme přestoupili do sjednaného minibusu a vyrazili hledat cosi k obživě. A za krátko jsme dorazili do restaurace, kde jsme pojedli – předkrmem bylo vepřové maso se zeleninou, zejména cibulí, jako hlavní zeleninová omeleta se všude přítomnou rýží. Proč omeleta ? Jídla je tu hodně a nestojí moc financí a já už byl trochu více přejeden. Po nezbytné platbě jsme opět nastoupili do minibusu a vyrazili na farmu k zpracování hrozna na víno a pisco. Po krátkém úvodu nastalo ochutnávání – ochutnali jsme až 5 skleniček vína a až 10 skleniček pisca různé „tvrdosti“. Nejvíce mi chutnalo asi to 21%. Zřejmě, abychom se dostali z ovínění či opiskování, vyrazili jsme do střediska adrenalinových sportů – jízda v buginách na pískových dunách se sjezdem dun na prknech. No, byla to super zábava, že jsme ani neregistrovali, že už se stmívá. Po návratu jsme se opět „naautovali“ do přistaveného mikrobusu a vyrazili směr Nasco, kam jsme dorazili po 21 hodině. Někteří šli spán, Ti, kteří měli hlad, jako já, vyrazili jsme do „vsi“. Po krátké chůzi jsme usedli ke stolku a objednali si pokrmy. Dal jsem si játra na roštu s bramborem a kukuřicí. Co jsem dostal je vidět na obrázku. Bylo to hodně moc dobré a musel mi s tím pomoci přítomný Dunčo (tak nazývám neznáme psy). Chutnalo jemu i mě. Jídlo bylo spláchnuto pivem Pilsen a hajdy na kutě. Tak zase někdy.